Fotografie s básní

Odjakživa mě přitahovala představa, že se fotografie a krátká báseň mohou navzájem doplňovat, báseň, která obrazu dodá nový význam, hloubku a skrytou souvislost. Odpověď jsem našel ve formě tzv. vertikální poezie. Tato podoba vyjádření mi dokonale vyhovuje a doslova mě fascinuje.

Pramen

Jen bubliny

na povrchu,

z nitra země,

hloubka,

jejíž představa

bolí,

co za zrodem

těch bublin je,

ta největší povrchnost

hloubek,

jakým život

sám je

Sníh

Bílá atmosféra,

stínit paprsky,

ubránit

bílé schéma,

sledovat

svoje stopy,

nadechnout se

průsvitu lesa,

dotknout se

bílé záchrany,

rozříznout tmu,

uvězněnou

v duši

Most

Jdi,

když chceš,

chlad oceli

provázet tě bude,

nemysli prosím

na to,

že uvidíš

co ve světle třpytí se,

pod tebou

všude tma je,

snad nepropadneš,

pokračuj

na druhý břeh,

věřím,

že to tak bude

Nedokonalost

Koruny ve víru větru,

jsem ztracen,

nevidím

co vidět mám,

nedokonalost vjemu,

slepota

opřená o bílou hůl,

klekám na zem,

s hlavou

v dlaních,

zabořen

na rozcestí,

všech smyslů.

Příprava

Kdo přijde

uvidíme,

cinkot bude

o čem nevíme,

vše položí se,

jen na stůl

pohled spočine.